5. března 2009, 20:00, uvede Švandovo divadlo v Praze v cyklu scénických skic 8@8 hru Michala Hvoreckého Slovenský inštitút, jedna komédia. 19. března 2009 má hra oficiální premiéru v Theater Forum v Rakousku. Tři otázky autorovi poslala dramaturgyně Marie Špalová.
Jste především literát, romanopisec, a přesto se již druhému vašemu textu podařilo prorazit na divadelní prkna. Neděsí vás extrovertnost divadelního žánru? Nepreferujete raději intimnější vztah čtenář – kniha?
Píšem rôzne texty. Keď pracujem na románe, rád si odskočím ku glose alebo k fejtónu. Divadlo ma láka už dlho. Rozvíjať príbeh dialógmi je veľká výzva a navyše je to napokon kolektívna práca, veľmi odlišná od prózy. Nie náhodou všetci divadelníci hovoria: mŕtvy autor – dobrý autor. Stačí, ak sa pozriem do zrkadla a úplne ich chápem.
Som priaznivec literárnych čítačiek a odtiaľ je už k divadlu len na krok. Mám dojem, že časť dnešnej divadelnej tvorby sa novým spôsobom pokúša adaptovať prózu.
Veľa režisérov sa vymaňuje z klišé tradičnej „dramatizácie“ a nechávajú na pódiu odznieť celú poviedku alebo novelu. Je v tom aj snaha o väčšiu autentickosť voči predlohe a navyše je dnes človek zvyknutý na oveľa väčší objem informácií a vizuálnych vnemov naraz. Prežívame návrat k rozprávaniu, k príbehu – v literatúre, v divadle, v reklame aj v živote.
Vaše hra Slovenský Inštitút. Jedna komédia je poměrně kontroverzní a silně kritická groteska způsobu propagace „národní“ kultury v zahraničí. Svým tématem je pro nás Čechy, kteří zažíváme „vzrušení“ z předsednictví Evropské unii, velice aktuální. Inspiroval jste se skutečnými událostmi nebo snad konkrétní institucí?
Hoci neraz proti svojej vôli, spoznal som už viacero veľvyslanectiev aj kultúrnych inštitútov v rôznych európskych krajinách. Keď som túto hru predčítal v Berlíne, prišli za mnou ľudia z Goetheho inštitútu, presvedčení, že som sa inšpiroval u nich. To isté mi vo Viedni hovorili pracovníci Rakúskeho kultúrneho fóra. No a že majú z pripravovanej marcovej premiéry paniku pracovníci viedenského Slovenského inštitútu, to vám asi nemusím hovoriť.
Môj „Inštitút“ je vymyslený, literárny, no určite sú v ňom mnohé moje vlastné zážitky a skúsenosti. Propagovať kultúru akejkoľvek krajiny štátnou, oficiálnou cestou, je vždy nesmierne ťažké. Preto som šťastný, že vystupujem len sám za seba a túto nezávislosť si strážim.
Patříte mezi nejúspěšnější současné slovenské autory doma i ve světě. V těchto dnech vychází váš román Eskorta v Německu. Myslíte, že mezinárodního úspěchu může autor dosáhnout „mezinárodními“ tématy nebo je naopak dobré reflektovat konkrétní národní skutečnost a situaci?
To sa nedá zovšeobecniť. Myslím si, že zahraničných vydavateľov už nezaujíma česká a slovenská literatúra len tak sama o sebe, ale určite ich zaujímajú konkrétne knihy, silné príbehy, ktoré by mohli osloviť a prilákať aj nemeckých alebo anglických čitateľov.
Naše dve stredoeurópske kultúry už nie sú nijaká exotika, geograficky ani politicky, ale máme svoj osobitý hlas a ten si môže nájsť svoje publikum.
Česká literatúra to má vo svete trocha ľahšie, pretože viacerí vaši autori sú svetoznámi a to sa nijakému slovenskému dosiaľ nepodarilo. Mňa aj kvalitné nemecké denníky pravidelne označujú za slovinského alebo českého autora. Tak dúfam, že vám nerobím hanbu…
Divadlo Letí s domácí scénou ve Švandově divadle je nezávislý divadelní soubor s vášní pro nové hry. Všechny texty uvádí v české nebo světové premiéře s cílem propagovat současnou dramatickou tvorbu.
0 Odpovede k “Často som český autor”