Ako prekonať slovenský „český komplex“?

Je len málo vecí, ktoré my, Slováci, vieme robiť na svetovej úrovni. Kradnúť eurofondy, porovnávať sa s vtákmi holubovitej čeľade, vyrábať luxusné autá (pod nemeckým vedením), paličkovať (platí pre staré mamy v Španej doline), šikovne búrať historicky cenné stavby, závidieť si, aj keď často niet čo, ohovárať aj ľudí, ktorých vôbec nepoznáme, zavárať uhorky a broskyne v množstvách, ktoré sa v žiadnom prípade nedajú zjesť, budovať nelegálne skládky, destilovať tuhé liehoviny v hrozne nenápadných drevených šopách, označovať sa za obyčajných ľudí, aj keď na to nie je najmenší dôvod, a vášnivo diskutovať o hokeji, pozerať hokej, nadávať naň, tešiť sa z neho, ignorovať ho, pohŕdať tými, ktorí ho majú radi a tak ďalej vo všetkých kombináciach. A asi dvadsať z nás vie hokej aj vynikajúco hrať.

O tom, že hŕstka z nás vie prekvapivo dobre kolektívne korčuľovať a umiestňovať drobný gumový predmet valcovitého tvaru do bránky súpera, o tom by už nepochybovali ani antickí skeptici a tí pochybovali ešte aj o vlastných pochybnostiach. Je to proste tak.

Čítať ďalej

Reklamy

Miro Šatan

Obdivujem ľudí ako Miro Šatan. Totálne sympatický, slušný človek-športovec bez hviezdnych manierov s rozumnými názormi, ktorý už toľké roky hrá svetový hokej. Za reprezentáciu nastúpil už vo vyše 150 zápasoch!

Ja tiež cestujem kade-tade, ale “iba” tam čítam a rozprávam hodinu a pol alebo dve, no aj tie lety, vlaky a sústavné presuny mi dajú riadne zabrať, a keď mám tri termíny po sebe, dostávam sa z toho ďalšie tri dni. Ale ľudia ako on putujú globálne krížom-krážom, na každom mieste idú vypľuť dušu od vyčerpania, podávajú extrémne výkony, nechávajú sa mlátiť a faulovať, idú na doraz vlastných síl a na druhý deň to isté znova, prípadne ešte ťažšie.

Je dobré, že ešte aj u nás existujú pozitívni hrdinovia. Je to len hokej (v Nemecku nikto ani len netuší, že sa MS konajú), ale vďaka za to. Nevlastním televízor, výsledok dedukujem podľa kriku susedov, občas staromódne počúvam prenos v rádiu, alebo sledujem stream na webe a mám radosť. Ľudí ako Šatan mladšia generácia, ale vlastne celá táto krajina sakramentsky potrebuje – ľudí, ktorí sú úspešní a zostali normálni. Veľmi by som mu aj ostatným želal medailu.

Dojmy zo širokého štadióna

Časy, keď som ako šesťročný spával v hokejovej helme, sú už síce dávno preč, ale národný šport máme v našej krajinke iba jeden. Možnosť zažiť Majstrovstvá sveta v ľadovom hokeji vo svojom meste som si nenechal ujsť.

Kto by nechcel na vlastné oči vidieť jeden z najdrahších štadiónov v Európe? Lístok síce stojí dosť, ale človeku aspoň napínavé sledovanie každú chvíľu neruší rozjarená trojčlenka Sklovská – Prezident – Široký, čo je na nezaplatenie. Škoda, že sa tak zle načasovalo zatknutie štvrtého do partie Varehu, deti mohli pred zápasom dostávať jabĺčka…

Organizácia milo prekvapila. Už len treba našincom vysvetliť, že na svete existujú turnikety – keď sa ich naučia stavať do hadiacich sa radov, bude vstup dokonalý. Tlačenica však bola úplné nič v porovnaní s kvalifikačným futbalom na Slovane, kde som takmer prišiel o život.

Navyše som sa antropologicky rozhliadal po husto zaplnenom okolí a to rozptýlilo všetky chmáry. Vládol tam prísnejší dress code ako na hip-hope. Pripadal som si ako Vladimír Palko na Dúhovom pochode. Asi dvestokrát okolo mňa prešiel značne chytený Demitra. Spievali sa neuveriteľne vulgárne pesničky, ako aj ľudovky a dokonca sa detviansky krepčilo.

Viackrát som zacítil trávu. Zrejme fanúšikovia z Podpoľania rituálne zapálili konope, aby odohnali zlých germánskych duchov. Nepomohlo. Tripp bol silnejší.


Čítať ďalej

Rozbor hokejovej hymny docentky Kristíny z katedry filozofie vo Svidníku

Je dobré, že už nežijeme v stredoeurópskej banánovej, ale najnovšie v hokejovej republike. Posun od banánu k puku, to je v dejinách civilizácie podobný skok ako od mýtu k logu. Od anonymného chaosu, keď nás ako kolektív spájala iba záľuba v nekvalitnom alkohole, vášeň pre písmeno „ä“ a posadnutosť riešiť problémy anonymne v diskusných fórach, sme sa dopracovali k zákonu, k jednote, k symbolickej spoločnej hokejke.

Prestali sme dôverovať všeobecne prijatým výkladom vlastnej neschopnosti, odhodlali sme sa k priznaniu svojich chýb, a tým aj k neistotám hľadania pravdy: Slovenská republika je mŕtva, nech žije Hokejová republika!

Čítať ďalej

List Kanaďanom

Milí Kanaďania! Vašu silnú túžbu vyhrať hokejový play-off zápas proti Slovensku považujeme za sebeckú, dosť bezohľadnú a veľmi nezodpovednú. Vy si zjavne vôbec neuvedomujete, že my ten duel nielenže potrebujeme, ale doslova musíme vyhrať.

Hokej znamená na Slovensku to, čo v Nemecku futbal, v Rakúsku lyžovanie, v Maďarsku vodné polo, v Afganistane púšťanie šarkanov, na Horehroní obdivovanie stromov a u Vás v Kanade vraj tiež hokej, ale určite nie až tak veľmi ako u nás.

Tak, ako si v Severnej Amerike každý pamätá, čo robil, keď v Dallase zastrelili Kennedyho, alebo keď v New Yorku padli mrakodrapové Dvojičky, tak na Slovensku každý vie, kde sa nachádzal a čo robil 11. mája 2002, keď sme získali zlato v Götteborgu.

Čítať ďalej

Proč si Slováci vítězství na MS nezaslouží?

Pražský sportovní komentátor Karel Jeníček o slovenském hokeji. 14. 5. 2002

Poprvé v historii, deset let po vzniku samostatného státu, Slovensko získalo titul mistra světa v ledovém hokeji. Bylo to ale zasloužené? Jako dlouholetý znalec slovenského stylu hry jsem přesvědčen, že ne! Vyhrát měla jistě česká parta, která do Göteborgu, Jönköpingu a Karlstadu vyslala nejlepší světovou sestavu vůbec. Vítězství slovenských hokejistů je neuvěřitelně nespravedlivé. Takový vývoj nikdo nečekal.

Celkem šestnáct týmů bylo ve Švédsku rozděleno do čtyř základních skupin, kde se utkaly systémem každý s každým. Tři nejlepší týmy postoupily do dvou osmifinálových skupin a osm týmů pak do čtvrtfinále, které se hrálo systémem play off. Slováci měli při losování štěstí, jenž Čechy pořád obcházelo. A finále, to byla opravdová fraška. Tak nehezký hokej, jaký předváděly Slováci, jsem již dlouho neviděl.

Diváky v sobotu v Göteborgu poprvé rozjásal ve 1. minutě Ľubo Višňovský, hluboce průměrný bruslař, když náhodou, hned po 22 vteřinách, nahodil kotouč do skrumáže před brankou a ten si mezi nohama několika hráčů našel cestu do sítě. Ruští hokejisté vstoupili do nejdůležitějšího souboje bez bázně, ale v první třetině jim nestála štěstěna po boku. Slováci začali nesoustředěně, přímo špatně, i když v 1. třetině přestříleli soupeře v poměru 2:0.

Brzy se prokázalo, že kapitán Miro Šatan není sebevědomá, originální a vůdčí sportovní i lidská osobnost, kterou každé mužstvo potřebuje jako sůl. Rusové pak díky několika výborným zákrokům úvodnímu náporu odolali a v prostředním dějství se začali osmělovat. Slováci již v druhé půlce utkání neměli moc šancí.

Bylo jen otázkou času, kdy dají Rusáci první gól a převezmou vedení. Brzy so sborné dařilo vše, na co sáhla, a sebevědomým herním projevem nedovolovala jakýkoliv slovenský odpor. Vyděšení Slováci se stáhly do defenzivy a pasivní hrou si nevytvářely další příležitosti. A spůsob, jakým hráli v oslabení, to je jednoduše skandál!

Co říci jednotlivě ke slovenským hráčům? Peter Bondra a Žigmund Pálffy (jinak přítel nejmenované slovenské silikonové fitnes „krasavice“) střílejí náhodně a bez přemýšlení. Chybí jim strategický smysl, který skvěle zvládá náš Jaromír Jágr. Na gólmana a teď taky „zpěváka“ Jana Lašáka nemusíte pálit nijak tvrdě. Stačí, když pošlete kotouč směrem k brance. Co jiného se dá říct, když nezvládl třetí ruský zásah, ve všech směrech tak banální!?

Smůla, že za Rusy nehrál skvělý brankár Nabokov, skóre mohlo v závěru vypadat jinak!

Pro příklad si vezměte slovenskou taktitu v druhé polovině utkání. Slovensko jako celek se zaleklo a aktivita byla tatam. Rastislav Pavlikovský minul, neuspěl nováček Somík a do třetice zaváhal Pálffy. Slováci se zatlačili do obrany a jejich občasné kontry nebyly nebezpečné. Sborná nevěřila, a já již vůbec ne, jak Šatan se štěstím proměnil a přidal třetí cihlu na slovenskou zlatou, ale nezaslouženou stavbu.

Led se před Lašákovým brankovištěm žhavil. Sušinskij pak nádherně umazal jednu čárku z ruského manka a ukázal Slovákům, jak se ve světě hraje opravdový hokej. Rusové o sobě dávali pořád více vědět brutálními střeleckými projektily, o kterých se Slovákům může jenom zdát. Palba od modré byla strhující a kotouč pořád svištěl kolem tyčí Lašákovy klece.

Sborná létala po ledě a slovenská defenzíva měla plné ruce práce. Když byl Šatan vepředu, většinou nestřílel, jenom sklepl kotouč na Sokolova a ne-fair play metodou tlačil za brankovou čáru. V samém závěru skóroval Bondra z ojedinělé šance, aniž vědomě věděl jak. Slovensko znova jásalo, i když ne díky svému sportovnímu umění.

Jak tedy utkání komentovat celkově? Pozitivních věcí není moc. Nebylo to hezké hokejové představení. Slovenská suverenita se vytratila, na hole se vkrádala nervozita a nepřesnosti v rozehrávce. Rusové srovnali skóre a podle spravedlnosti měli zápas vyhrát.

Všichni novináři očekávali, že mistři budou opět Češi. A právem. V české šatně nebyl nikdo, kdo by pochyboval o našem právu na úspěch. Byly jsme nejlepší hokejisté šampionátu. Vždyť jsme dokázali vyhrát nejtěžší a nejhezčí zápasy MS. Všichni v českém týmu si po celý rok ohromně věřili. Češi předvedli na letošním mistrovství ve Švédsku své dosud nejlepší výkony. Sestavu hodně posílili hráči, kteří se vrátili z Ameriky do mistrovské soutěže. Slováci hrají v NHL v mnohem slabších týmech a taky za menší peníze.

Čeští hokejisté měly být černým koněm závěru mistrovství. Měly potřebnou vůli a koncentraci. Bůh však na nás seslal smůlu a veškeré snahy zachovat si naději na další vítězství se rozbily o „dějinnou“ výhru lokálního východoevropského týmu. Slováci mají zlato, ale morální vítězové turnaje jsou Češi.

Autor Karel Jeníček (1957) je redaktor pražského Sport Rádia.

Prečítajte si aj: Ako prekonať slovenský „český komplex“?

 Rozbor hokejovej hymny docentky Kristíny

List Kanaďanom