Michal Hvorecký patří mezi nejzábavnější československé spisovatele. Dokáže se citlivě i cynicky koukat kolem sebe, kritizovat, rozmazleně remcat i přehánět a vytvářet bizarní velkolepé příběhy; umí naštvat odhodlaností a zaujatostí tématem i svými myšlenkami, ať už jsou jakkoliv absurdní.

Novým románem Dunaj v Amerike, prozatím vydaným jen ve slovenštině (nakl. Marenčin PT, 2010), Hvorecký více než na své předcházející sbírky povídek a tři romány navazuje na soubor fejetonů a satirických glos Pastiersky list. Mladého vysokoškoláka, vystudovaného překladatele z italštiny a francouzštiny Martina Roye, nechává Hvorecký ztroskotat na nóbl zaoceánském parníku, kde vegetují američtí důchodci plavící se po Dunaji. Martin pracuje jako jejich průvodce, manažer i holka pro všechno, která dávno prodala svoji čest i sebeúctu za slušný dolarový plat.

Hvorecký vycházel z vlastní zkušenosti – strávil nějaký čas na luxusní lodi plavící se z Řezna až do Černého moře. V románu se snaží nepoeticky odpovědět na „sentimentální cestopis“ Dunaj Claudia Magrise (jenž letos opět vyšel česky v Mladé frontě), touží chytit ducha doby a vystihnout novodobé vykořeněné světoobčany. Daří se mu to ovšem jen částečně, protože, jak to tak bývá, když člověk o něco usiluje až moc, často se to nemusí povést. Dunaj v Amerike ale není špatný román.

Hvorecký je ve své poněkud moralizující poloze, v niž po Magrisově vzoru prahne po zachycení evropské kultury a společnosti, nakonec celkem vtipný. Role komentátora pronášejícího poznámky nasáklé zostřeným humorem byla ostatně vždy ta, která mu šla nejlépe – dobře ví, že „sláva trvá dve minúty na YouTube a udalosť má životnosť ako status na Facebooku“.

Michaela Hečková, Reflex 34, 2010

Prečítajte si recenzie románu v SME ,v Knižnej revue a na Humne.